Mýty, pověry a hlouposti sesbírané na soc. sítích

Když štěně nechce jíst, nechte ho vyhladovět.

Tato rada je docela nebezpečná, kor když jste si vzli štěně, které ještě nemá ani 1 kg váhy. Pro štěně je v novém domově vše nové, zajímavé, potřebuje zkoumat a také majitel ho často z počátku zaměstnává víc, než je zdrávo a často se tak "zapomene" nažrat. Příčinou může být i miska, ač u nás baští z nerezu v podstatě od narození, v novém domově z takové misky často odmítají žrát. Také absence sourozenců, se kterými muselo u chovatele o kus žvance "bojovat" může sehrát svou roli. Malá plemena mají velmi rychlý metabolismus, a tak pro ně i několik málo hodin o hladu může znamenat hrozbu hypoglykemického šoku. Pes vám prostě odpadne, je vláčný jak hadrová panenka. Jako první pomoc je třeba rozmíchat trochu Glukopuru ve vodě a po kapkách (abyste štěně ještě neutopili) roztok podat do tlamky. Pokud nemáte Glukopur, tak jako záchrana z nouze postačí lžička medu. Obvykle se štěně po podání vzpamatuje do pár minut. Lepší je ovšem samozřejmě tomuto stavu předcházet a štěně k jídlu přimět, třeba hrou, kdy mu granulky házíte, když jinak nechce. Kontraproduktivní se docela ukazuje v tomto stavu psa sbalit a letět na veterinu, protože tam si ho často nechají a pes, už tak vystresovaný změnou prostředí je na tom po hospitalizaci psychicky ještě hůř. Štěně prostě jíst potřebuje a poměrně často a minimálně ze začátku je třeba si pohlídat, jestli jedlo a kolik. Pamatujte si to.

Anální žlázky je třeba pravidelně mačkat.

Další dříst. Obsah análních žlázek u dobře živeného psa, který nemá metabolické problémy odchází spolu se stolicí. Může se stát, pokud pes má delší dobu stolici řídkou nebo je jí příliš málo, že obsah neodchází tak, jak by měl a žlázky se zaplní. Potom je třeba pejskovi pomoct, každopádně tento úkon patří k posouzení a provedení do rukou veterináři. Bohužel se velmi často stává, pokud docházíte na úpravu do salonu, že to provede kadeřnice, dokonce i bez vašeho vědomí. Čím častěji se ale psovi od obsahu žlázek takto pomáhá, tím častěji je to pak nutné dělat, protože žlázky úplně ztratí svou schopnost se vprazdňovat samy a neodborným vymačkáním může dojít i k jejich poškození.

Vylepování uší psa bolí. Když uši nestojí, je to jedno, hlavně že ho máte rádi.

Standard jorkšírského reriéra jasně udává - uši ve tvaru obráceného V jsou vztyčené. V chovu klasického jorka se občas stane, že se uši postaví i samy, u barevných jorků je tomu ale v 99% případů nutné pomoct. Tedy toto už má řešit chovatel cca od 5-6 týdnů věku štěňátka a špičky uší vyholit a nejlépe i podlepit. Páska, která se k tomuto účelu používá je prodyšná a lepení samotné štěněti nijak nevadí (krom toho, že ho na chvíli omezíte v pohybu zrovna když ono si chce hrát). Problém u většiny lidí, kteří v tom vidí týrání nastává u sundavání pásky. Ono ji totiž sundat po třech dnech, kdy lepidlo je ještě příliš silné a uši nejsou dobře oholené opravdu může psa bolet. Já pásku nechávám déle, týden nebo klidně i 10 dní. Jak štěnda řádí, okusujou si to vzájemně, lítají pak už větší venku, toto vše způsobí, že lepidlo na pásce začne ubývat, ona už pak nijak zvlášť nedrží a to je ideální čas ji sundat. Ono to pak jde úplně samo a štěně vůbec necítí, že by ho něco tahalo. Poté uši nechám pár dní "odpočinout" a jak vidím, že začnou padat vylepím znovu. A takto stále dokola, dokud nezačnou držet samy už napořád. Někdy je ucho příliš velké, silné nebo tenké a tam bývá problém ho postavit, no při troše snahy a přidáváním podpůrných prostředků se to dá. Uši můžou spadnout znovu při přezubování. Pokud ucho bezpečně stálo už před tím, obvykle stačí poctivě holit a opět se postaví samo, vůbec nic se ale nestane, když ho na tuto přechodnou dobu zase vylepíte. Ono totiž to má i zdravotní důvody. Klapaté ucho se snadněji zapaří, psi s ušima dolů častěji trpí na záněty, které se rády vrací. Tím spíš, když váš pejsek má silnější chrupavku a roste mu v ní více chlupů než je zdrávo. Chlupy v uších není třeba protrhávat, pokud jich není moc. Pokud jich je tak akorát, necháváme je kvůli ochranné funkci - jednoduše aby se psovi do ucha nedostával prach a bordel.

Jork se musí stříhat, pes v dlouhé srsti je chudák.

Ano, je chudák, když neumíte o srst pečovat. Pes, který je koupaný a česaný tak, jak se má zpravidla nemá se svou srstí žádný problém a to někteří v ní i sportují a žijí úplně běžným aktivním životem. Základ je při koupání používat kondicionér s pečujícími oleji, které srst zvláční a hydratují, tudíž pak v ní neulpívají vypadnuté chlupy = nemají se z čeho tvořit dredy a také možnost zapletení různých přírodnin je docela omezená. Druhá důležitá věc je psa po koupání za stálého pročesávání vyfénovat do sucha. Když ho necháte vytřít do koberce a volně uschnout srst zkrepatí a v životě už to nerozčešete. Pro běžnou bezproblémovou srst stačí opravdu kosmetika za pár kaček, nemusíte za ni utrácet milióny. Dalším problémem se kterým se čato setkávám - pes nedrží a nechce se česat. Jednak je dobré před plánovanou procedurou psa vylítat a unavit, aby neměl energii na zbytečná alotria, druhak se podívejte s čím češete a jen tak pro tu srandu se zkuste sami učesat s proprietami vašeho psa. Možná budete nemile překvapení, jak třeba ten kartáč škrabe. Pokud používáte kartáč drátkový, je fakt nutné, aby měl na konci takové plastové či gumové kuličky. Na přípané dredy pak používám obyčejný kovový hřeben, srst s dredem si přidržím až u kůže, jeden zub hřebenu do něj zapíchnu a dred opatrně stáhnu z chlupů pryč. Opravdu při tomto postupu nemám jediný problém s žádným z mých psů, ani se štěňaty, u kterých často ta péče je náročnější, protože štěněcí srst je jemnější, jsou víc v pohybu, všude se vyválí a tudíž se srst i víc cuchá. Pokud ovšem máte pejska s horší kvalitou srsti, která se udržuje velmi špatně a nejste štont se s tím poprat, pak je opravdu lepší psa ostříhat. Vždy je lepší hezky ostříhaný a upravený pes jak zanedbaný pes. Někdo už to ale nevydrží ani do půl roku věku pejska. Je dobré vědět, že jak podstřihnete štěněcí srst, zpravidla už nikdy nenaroste v takové kvalitě, jak by měla. Obvykle pak psovi roste takové divné chmýří a budete tak už muset stříhat pořád, protože to už se vůbec nedá udržovat aniž byste péči nevěnovali několik hodin času co chvíli a nenechali na něm ruce. Velmi dobře si proto rozmyslete, jestli to stojí za to.

Bože proč si pořizujete zvířata, když je zavíráte do klecí...

Toto pohoršování často vídám u lidí, kteří své psy milují tak trochu opičí láskou. V chovatelských stanicích jsou klece, ohrádky či kotce naprostou nutností a i majitel jednoho pejska - především začátečník, který ještě není se štěnětem tak sžitý, nedokáže předvídat a leccos ho může překvapit, tak velmi často možnost pejska "uklidit" na bezpečné místo ocení. Nutno podotknout, že používání těchto zařízení má ale svoje jasná pravidla. Pes nikdy nesmí být zavřený za trest a musí mu být poskytnuto dostatečné fyzické i sociální vyžití. Pokud je na zařízení zvyklý, bere jej jako svoje místo k odpočinku, své zázemí a pokud na místo odejde, dává tím jasný signál, že si nepřeje být rušen. Velmi vhodné je použití těchto zařízení v rodinách s menšími dětmi, kterým tak snadněji vysvětlíte, že pokud pejsek odejde na své místo, mají ho nechat na pokoji. I z hlediska bezpečí psa, zvlášť malého štěněte a expres v době přezubování je vhodné mít pejska "kam dát" v době, kdy ho nemůžete mít na očích. Úrazy např. elektrickým proudem od překousaného kabelu ne vždy dopadnou dobře. Docela nebezpečnou s hopsajícím štěnětem pod nohama se může stát i taková banalita jako slévání nudlí. Výsledek? Opařená paní, opařený pes, paní musela na plastiku, pes to bohužel nedal, protože mu svým padajícím pozadím stačila rozdrtit hrudník. Než se začnete pohoršovat, že vy byste nikdy... zkuste zapřemýšlet o tom, že ne každý má možnost / chce si psa při vaření připoutat do klokanky a ne každý pes je takový salámista co se nehne z gauče jako ten váš.

Bouličku po očkování je třeba rozmasírovat.

Bože chraň. Zkoušeli jste si někdy rozmasírovat otok třeba po tetanovce? Pes má zhruba stejné pocity. Místo vpichu je dost bolestivé, stačí, když o něj při česání zavadíte kartáčem a pes už kvíká jak podsvinče a to to chcete masírovat? Trošku se teď ušklíbám, protože štěňatům boulička vždy zmizela max. do tří týdnů, kdežto podle komentářů masírovačů na fb to s masírováním trvalo ještě déle... Říká se, že záleží na tom, jak to vet píchne, no není to zas až tak úplně pravda, protože třeba po Biocanu je boule vždycky. Mně se taky nelíbilo, že štěnda mají boule, no po tom, co jsem si vyslechla, jaké jsou nežádoucí účinky a reakce u jiných vakcín jsem zkonstatovala, že tu ničemu nevadící bouličku přežiju lépe, než kdyby mi pes odpadl docela. 

Aby měl pes dostatek vápníku, dávejte tvaroh.

Olala... zase špatně. Tvaroh sice má velké množství snadno využitelných proteinů živočišného původu, takže se může stát vítaným zpestřením jídelníčku, příp. se na něm dá postavit dieta, kde není možné využít maso, ale v žádném případě nemůže být vydatným zdrojem vápníku, jak někteří stále dokola omílají už desítky let. Ono je totiž nutné sledovat i obsah fosforu. Psi v závislosti na plemeni, věku aktivitě atd. potřebují tento poměr mezi 1,2-2:1 ve prospěch vápníku. Tvaroh má však tento poměr zcela opačný - 1:3. Proto nejen že vápník tvarohem do organismu nedoplníte, ale ještě situaci zhoršíte přidáním dalšího fosforu, kterého je v organismu už tak dost a navíc brání vápníku ve vstřebávání. 
Btw. pokud nejste odborník a nevíte určitě (tedy nejlépe z krve, příp. z jiných typických projevů), že psovi vápník skutečně chybí, moc bych do toho nešťourala. Ono totiž se přídavkem něčeho, co není potřeba, byť v dobrém úmyslu, toho dá hodně moc pokazit.

Štěňata s papíry jsou hrozně drahý

Toto tvrzení už na mé tváři nevzbuzuje pousmání jako kdysi, ale spíš něco jako vnitřní výbuch. O cenách štěňat na soc. sítích totiž debatují především lidé, kteří o nich nemají vůbec ponětí. Buď mají jednoho psa, kterého koupili před 10 lety, nebo si jedou pro štěně teď, ale vzali první, které našli, tudíž jejich rozhled je ovlivněn právě tou jednou jedinou částkou, kterou dali za štěně oni, ale vůbec je nenapadne, že to není jako za komančů, kdy rohlík stál ve všech krámech stejně. Další takovou skupinkou jsou lidé, kteří tyto "informace" papouškují po těch dvou předešlých skupinách.
Na opravdu drahé štěně s PP můžete narazit obvykle dvojím způsobem. Buď si vyberete štěně, které má ty nejlepší předpoklady stát se šampionem nebo jste narazili na tzv. covidovou chovku. V době lockdownů, když všichni seděli doma velmi výrazně vzrostla poptávka po štěňatech. Tím, jak se zájemci snažili za každou cenu dostat jakékoliv štěně a hlavně co nejdřív, nestyděli se nabízet stále vyšší a vyšší částky, aby přeplatili případného "konkurenta", podařilo se jim jednak vyšroubovat ceny štěňat (především tedy těch bez průkazu, poněvaž bez PP trh na toto reagoval opravdu rychle) a jednak vyrostla spousta nových "chovatelských stanic", jak hub po dešti. Píšu to schválně v uvozovkách, protože takových, co je zajímá opravdová chovatelská práce je mezi nimi skutečně minimum.
Důsledkem toho všeho jsou tedy ceny bez PP štěňat, které jsou téměř shodné nebo dokonce i vyšší jak ceny pet štěňat u skutečných chovatelů (neboť ti ceny zvýšili jen mírně nebo i vůbec) a přemrštěné ceny u covidových chovek, které především vůbec neodrážejí skutečnou kvalitu štěněte. Pamatujte si tedy, že pokud se Vám štěně zdá drahé, vždy máte možnost se poohlédnout jinde. A pro někoho překvapivě nejslušnější poměr cena / kvalita štěněte / chovatelský servis (ano, protože ten k tomu neodmyslitelně patří) najdete právě u chovatele, o němž si na první pohled pomyslíte "ten bude drahý"... No a to "drahý", to je také relativní pojem že...