Většina pohádek začíná větou kdysi dávno... Není tomu jinak ani u nás :)

Takže kdysi dávno, když jsem pracovala v chovatelských potřebách, přišla do obchodu zákaznice se dvěma jorky. Nebyli to tak obyčejní jorci, jejich barva byla jiná, byli to strakatí pejsci, černo bílí, se zlatými pramínky na hlavě. Velice se mi líbili, jejich vlásky byly krásně husté a lesklé, nebyli uštěkaní, jak jsem byla zvyklá u "klasických" jorků. Časem jsme se daly do řeči a tak jsem zjistila, že to plemeno se jmenuje biewer a spoustu dalších informací o nich, které způsobily moje totální okouzlení těmito pejsky :) Zkrátka jsem se rozhodla, že pokud si ještě někdy v budoucnu pořídím psa, bude to právě biewer. 

To "v budoucnu" trvalo ještě dalších téměř 15 let... Moje malá dcera si dlouho velmi přála pejska. To ale nebylo tak jednoduché, já byla celý den v práci, bydleli jsme v malém bytě, v podstatě bez možnosti, aby se pejsek mohl pořádně vyběhat na zahrádce, celé dni by byl doma sám. To se ale změnilo s příchodem naší nejmenší. Najednou jsem byla stále doma a škemrání starší dcerky nebralo konce. Tak přítel jednoho krásného dne rozhodl - koupíme si psa, bude to dárek pod stromeček pro nás pro všechny. Souvislost zvíře a Vánoce nemám příliš v lásce, ale po zvážení pro a proti jsem musela uznat, že bychom jednu malou chlupatou kuličku doma zvládli. Na mně, jako na člověku, který zná více plemen psů bylo rozhodnout, jak by měl ten náš dárek vypadat. Předem jsem tedy vzhledem k naší bytové situaci vyloučila všechna velká plemena. Zase jsem ale nechtěla pejska příliš křehkého, kdo má děti jistě ví, že přehlédnout psa spícího na gauči pro ně není nic neobvyklého. Také po zkušenosti s kočkou, od které jsem každé jaro co chvíli vymetala z koutů několik kyblů chlupů jsem chtěla psa, co nelíná. S ohledem na souseda, který chodil na noční také byla podmínka, aby nebyl příliš "uřvaný". A konečně, aby byl trochu sportovně založený, pes co se zadýchá jen než dojde od gauče k misce není pes, ale prachovka. Velmi rychle jsem si vzpomněla na svého vysněného biewera a ještě si o nich kde co načetla. Jaká byla moje radost, když jsem zjistila, že tento pejsek moje podmínky do puntíku splňuje! 

Při svém "pátrání" po informacích jsem ale narazila na další barevné varianty - hnědo bílé, čokoládové, zcela černé a konečně také zlato bílé pejsky. Tak se mi otevřel svět barevných jorků, ze kterých mi nejvíc učarovala zlatá štěňátka. Začátkem listopadu 2014 jsme si tedy jeli pro první zlatou kuličku, Elisku :)

Že nám jeden Golddust nestačí jsme zjistili velice rychle :) Stejně, jako na ježečcích, které také chováme (odkaz na naše stránky o ježcích) se na jorcích tvoří velmi rychle silná závislost, o to rychleji, když všude kolem sebe vidíte tu spoustu nádherných štěňátek. Pořízení druhé fenky nebylo tak jednoduché. Když jsem ji "objevila", měli jsme nějaké rodinné problémy a o koupi dalšího psa jsme v tu chvíli neuvažovali. Pak už nebyla k mání, ale rezervace na ni naštěstí pro nás chovatelce padla a jelo se. Samozřejmě se musím zamilovat nejlépe na opačném konci světa :) Tentokrát to sice bylo jen na samém konci ČR, ale i tak cesta úmorná, o to víc, že Fanynka celou cestu v pravidelných půlhodinových intervalech zvracela, což bylo kořeněno neutuchajícím řevem naší malé posledních asi 150 km...

Nad odchovem štěňátek jsme ze začátku vůbec nepřemýšleli. V našem malém bytě by to vůbec nebylo možné. Vše se ale změnilo, když jsme se přestěhovali do velkého domu se zahrádkou, kde můžou pejsci celý den běhat. Řekli jsme si tedy, že to zkusíme, dokud budu doma a budu se moct štěňátkům plně věnovat. Naše chovatelská stanice byla založena v lednu 2016 u německého klubu 1.PRV, jehož jsme členy a naše štěňátka tedy budou mít průkaz původu tohoto klubu. V plánu máme jedny od Elisky a jedny od Fanynky. A potom? Se uvidí :)